13. kapitola - Muzejní noc / Druhá část

A tak tam jdeme. Mezitím dopíjíme kofolorumíka. Kupujeme u ťamíka litr vodky, cigára, havliky a za chvíli zvoníme na kámoše Evžena. Ježiš nám bude zítra blbě.

Netrvá to dlouho a kámoš Evžen nám po chvíli otevírá vrata jako kráva. Podáváme si ruce, teda spíš raparsky ťukáme, lezeme dovnitř a necháváme za sebou ležet noc na lavičkách. 

Po secesním schodišti se pomalu šplháme do úplně nejvyššího patra. Funíme jak po běhu Terryho Foxe. Výtahy se tu nevedou, to by památkáři neskousli. Centrum Prahy je přeci skanzen. Evžen vypadá střízlivě, až teď vidím jak my  nalitě. Takový ten pocit, kdy si myslíte, že jste celou dobu ještě na míle daleko od opilosti a najednou vstanete face to face střízlivému. 

Plesk.

Celý váš střízlivý svět se pak zbortí jako pyramida z lahváčů a že je to opravdový kravál, tak o tom žádná. 

Ale to už sedíme na terase, pokuřuje se, Evžen si dává velký hlt vodky a vypravuje storky. Kecá a kecá. Samý supr věci, snad moc nekecá.

Evža je takový krapet zavalitější plešatý týpek, něco přes třicet. Kdysi nejspíše cvičil, teď se to jak bývá zvykem celé nějak zdrclo a rozlilo. Je to takový ten typ, co si to určo ulehčoval různou chemií a to vás to pak zpětně prostě dostane. Všichni lidi co sypou, žijí vždycky jen přítomností. Budoucnost je přece tak na hony vzdálená. Teď dělá v zastavárně a ani nám nemusí říkat, že si tam vydělává královsky. Jeho podkrovní apartmá mluví totiž samo za sebe. Já mít ty prachy, tak tomu dám trochu více duše, ale je to luxusní nevkus a tak se dá ledacos prominout. 

Právě nám ukazuje na mobilu záznam z videokamery s postarší fetkou. Tu vyhodil s nějakou kradenou elektronikou. Teda jako to kradené zboží by mu nevadilo, ale ten smrad, to teda ano a prý jako vocaď pocaď. 

Fetka nadává, buší mu  do výlohy, nakonec stahuje kalhoty dolů a chčije mu před dveře. Po chvíli odchází a nechává za sebou dobrou kaluž chcanek. To víte, že to Evžen nešel vytřít a tak dále vidíme jednoho klienta za druhým, jak do kaluže lezou a nechávají stopy po celé prodejně. No rozhodně se chlapec v práci nenudí. Nakonec se to všechno vsákne.

Pavel s Evženem se jdou na chvíli schovat dovnitř a pouštějí si nějaký svoje historický týdejnž pecky na youtube. Zatím to vypadá, že to jde tak nějak mimo nás. 

I když Bloodhound Gang je teda sakra lákavá klasika. 

„You and me baby ain't nothin' but mammals
So let's do it like they do
On the Discovery Channel..“

Broukám si ale pak. Ale pak to zabíjejí nějakým ibizským housem a vzpomínkami na profetlý a propařený léto. 

Doteď jsme o sebe s Natál sotva zavadili. Prozatím jsem se neodvážil k prvnímu kroku, ale pomalu už sbírám síly.

Kecáme, jíme havlíky, točíme vodku a koukáme naokolo. Vířivka je pod plachtou a vznáší se nad ní oblaka páry. 

„Evžo, ta výřivka je nahřátá  viď?“ ptá se Natál.

„Jasně, je tam krásných čtyřicet stupňů. Stačí jen sundat plachtu.“ ale to si to k ní už míří, sundává plachtu, jde k nám a vysvětluje nám k čemu jsou ty dva čudlíky na ovladači. 

Holky si z láhve pořádně  přihnou a zvědavě se ubírají k vířivce. 

Nepadlo ani slovo, domluvili se nějak pohledem a na podlahu padá jeden kousek oblečení za druhým. Koukáme na to všichni chlapi jako opaření a oproti našim odhadům a k našemu překvapení na zem dopadá jak vrchní, tak i to prádlo spodní.

Jedno je jisté Macire vypadá v tom měsíčním světle a nad doutnající vířivkou jako africká bohyně. Přísahal bych, že se od jejího ebenového těla odrážejí paprsky měsíce. Více toho nevidím, je to jedna z těch chvíli, kdy se proklínám za to, že jsem si doma nechal dioptrické brýle. Jsem debil, nenosím je a tohle je dobrá lekce, na deset metrů teď vidím fakt hovno.

To Natál nám v tomhle šeru svítí o dost více. I na tu vzdálenost několika metrů vidím, že má bradavky hezky ztvrdlé. Je to ze zimy či z atmošky, kterou si holky vykouzlily? Nejspíše obojí. 

Skáčou do vody a tvoří v ní dobrej jing jang. Jak tenhle klišé znak  nemám rád, tak tady to je výstižné. Ale taky v tom vidím třeba babiččinu mramorovou bábovku. Snědá Macire a bílá Natál jsou ve vířivce a tvoří spolu babiččinu mramorovou bábovku. 

Chlapci si sedli ke mně na terasu, aby byly celé téhle podívané blíže, kecáme jakoby se nic zvláštního nedělo. Však normálka, to si jen dvě kočky vegetí ve vodě. Dávám jim prostor, pocit svobody, však jen ať si žijou.

Život je krásný. 

A nahota není hřích. 

Žijme jak se nám zlíbí.

Dnešní večer je průsečíkem všeho.

Poslední havlik, lok vodky, pohled na vířivku se mi začíná kolébat zprava doleva a zleva do prava. 

Je to jasné, jsem nametený, však to je dobře, proto se pije ne? A nejsem v tom určitě sám.

Holky se přestaly usmívat, nějak zvážněly a i v tom mém houpavém pohledu vidím, jak se k sobě přibližují a za chvíli už jsou v sobě. Rty na rty, jazyky se proplétají a prsa přitisknutá k sobě. Ok tak tohle je mnohé, ale babiččina mramorovaná bábovka teda ne. 

Na chvíli se rozhostilo takové ticho, že slyšíme jen mlaskání polibků.

„Tak holky si vířivku teda umí užít.“ řekl celkem zjevnou věc Pavel.

Po pár minutách líbání a bůhví čeho ještě, protože více jsme toho neviděli, na nás holky zavolají: 

„Kluci, však pojďte taky do vody.“

Moc nad tím nepřemýšlím a hned se zvedám ze svého prosezeného místa a beru sebou drinky, které jsem mezitím stihl holkám prozíravě namíchat.

Házím přitom pohledem na mé spolusedící kumpány. 

„Však tam se všichni nevlezeme, já jsem ve vířivce pořád, užívejte.“ odpovídá Evža.

Jakože cože?

„V pohodě, já nemám plavky.“ konstatuje Pavel.

Jakože cože?

Na chvíli se nad tím pozastavím, jen jestli mi něco neuniká, to ale bylo fakt jen na chvíli, udělám s drinky pár rychlých a vrávoravých kroků a hned jsem u toho hypnotického místa. 

„Holky tady jsem vám přinesl džus s vodkou.“ podávám jim je a ťukáme si. Nikdo neříká na co, ale tak nějak tušíme, že na následující chvíle. 

Holky jsou vysmáté, vypadaj fakt zrelaxovaně a vůbec neřeší tu kosu naokolo. 

„Tak pojď k nám.“ prohodí Natál. Macire nic neříká a jen se potutelně usmívá.

Podívám se zpět na chlapce, vidím blbě, ale i přesto vidím, že mají pusu dokořán a jsou úplně potichu. 

„Jasně, jdu.“ odpovídám a sundávám si oblečení. Kosa jako kráva a celý se rozklepu. Nevím jen jestli je to zimou nebo vzrušením.

Zadumám se jestli si mám nechat aspoň ty trencle. Ale to by byla vlastně dost hovadina. Holkám se tak obratem nabízí pohled na moje čerstvě oholené nářadíčko. Kosa ho ještě nezcvrkla a tak vypadá docela gigantish. To je takový náš chlapský tríček. S oholeným rozkrokem si člověk optický přidá hned několik cenťáku navíc. Jo a taky to pak tak příjemně pleská vy víte při čem. 

   Skáču dovnitř a dávám si záležet, aby holky měly mého ptáčka jarabáčka v úrovni očí. 

Nořím se do vody a je to boží. Teda nejdříve to trochu zabolí, ten teplotní rozdíl je dost velký. Ale pak. Boží horká voda, boží vzduch, boží holky, mé ateistické srdce pookřává. Ještě chvíli a v neděli jdu do božího kostela.

Každý jsme ve svém rohu jinak kulaté vířivky, když v tom Natál vepluje k Macire, zavěsí se ji kolem krku a doslova hltá každý kousek jejího rtu. Koukám na to jako ve snu, prsa o sebe narážejí a tvrdé bradavky se navzájem mazlí. Mám stojáka jako blázen, když v tom se ke mně otočí Natál a povídá:

„Co se stane ve vířivce jako by se nestalo, dovoleno je vše.“ 

Vytesat do kamene toto. Osmělil jsem se a jdu mezi líbající se holky.

Za chvíli vidím, že se jenom nelíbají, ale pod vodou taky Macire hladí Natalinu broskvičku. Jako bychom hráli podvodní Activity. Voda všechno zkresluje, dost toho schovává a může se tak je hádat a snít. Docela zřetelně už ale vidím jak jí krouživými pohyby masíruje poštěváček. Pak se její pohyb náhle změní a začíná ji šukat prsty. To se Natál už neudrží a z líbání se Macire zakousne do krku a zaúpěje. Pod vodou mě chytá za ptáka a vrazí mi drsný a hluboký polibek. Vůbec ji nepoznávám. 

Líbáme se, honí mi ho, Macire ji přitom stále šuká prsty a do toho začne Natál líbat bradavky. Zažívám své poprvé, poprvé  natahuji ruku ke kundičce černošky. Už se jí dotýkám, nahmatal jsem asi centimetr širokou čárečku, chvíli ji zkoumám a za chvíli mám prsty na jejím poštěváčku. Ďábelsky se na mě zadívá, přemýšlím jestli vlastně můžu, jestli nejsem až moc drzý a jsem zvaný? Nic však nenamítá a dál se věnuje Natál. Holky se začínají zase líbat. Střídavě líbám krk Natál a pak Macire. Strkám do ní dva prsty a šukám jimi její africkou broskvičku, ona mi ho na oplátku místy honí. Je to šílené, nevíme už čí je čí ruka, pusa. Kde je nahoře a kde dole. Vidím jen bradavky, které mám teď v puse, proplétající se jazyky, slyším vzdychání. Vzdychání je všude a jeho plný vzduch.

 Jako bych Natál poznal už jen po vůni. 

Nevíme, co je okolo nás a kde vlastně jsme.

Nevíme, kdo jsme. 

Přesunu se za Natál a poprvé do ní vnikám. Je uzoučká, mokrá a chtivá. Doráží na mě a přitom ústy laská bradavky Macire. Ta se přesouvá za mě, hladí pod vodou naše spojení, užívá si ho a za chvíli mi vlepí malý souhlasný polibek, jakože mám svolení svou holku ošukat. 

Po chvíli se každý přesuneme ke svému místu, zhluboka se nalokáme drinku a pak jako v boxerském ringu skočíme proti sobě. Holky si vyměňují pohledy, hladí se po těle  a jsou v jednom velkém polibku. Jsem za zády Macire, penis ji dávám mezi její dvě malinké půlky, a jezdím s ním nahoru a dolů. 

Je ráno. 

Otevřu oči a dívám se, kde to jsem. Z počátku to tu vůbec nepoznávám, zkouším zaostřit na nějaké známé věci. Vedle mě oddechuje holka v které bez potíží rozeznávám Natku. Úplně mi vypadl předchozí den. Detaily, které  se  mi ale pomalu vybavují, se mi zdají až moc šílené. Stalo se to? Určitě ne, byl to zas jen jeden z těch stojacích snů. 

Natál se probouzí, nejdříve se na mě usměje a pak svraští obočí a jde vidět, že urputně přemýšlí. 

„Ono se to opravdu stalo viď?“ povídá.

„Už to tak bude.“ usměju se.

Přitiskneme se k sobě, jsme úplně potichu a snažíme si v mysli vybavit, co nejvíce z předešlého dne.