Pár schodů, doleva, doprava, a přitom furt nahoru skoro až do nebes a jsme u ní doma. Je to typický byteček mojí generace. V každém rohu rozpoznávám kousky Ikey, které jsou tady citlivě namíchány se staršími kusy z vetešnictví, blešáku, bazaru či něčím takovým. Obývák je spojený s kuchyní. Je tady velká sedačka, která nejspíše není z Ikey, velké kytky možná z Ikey a velká knihovna s knihami a gramofonovými deskami, která je určitě z Ikey. Není to nic jiného než starý dobrý Kallax. Kuchyň je šmrncovní s barem a dřevěnými barovými židličkami. Míří si to opravdu ke kávovaru, a ještě, než se stihnu přesunout k deskám, abych je prozkoumal a zjistil, co že to vlastně všechno poslouchá, tak na mě vybalí: „Lungo nebo Americano? Co si dáš?“ Chvíli přemýšlím, jestli to fakt říct, ale když mi tak hezky přihrála, nakonec teda jo. „Tebe.“ Kouká na mě, chvíli zaraženě, chvíli zamyšleně, jako by přemýšlela, jestli fakt slyšela dobře, odchází od kávovaru a jde ke mně. Nadzvedává si šaty a obkročmo si...
Komentáře
Okomentovat