Poezie









Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pokračování v knize....

A jak to bylo dále? Právě jsem dopsal první část svého románu - Kniha první - Nespoutaný. Nějakých 223 stránek. Teď si to jdu celý přečíst znovu a pak znovu a znovu. Průběžně to celé proškrtám, přepíšu, vyladím a pak se vrhnu na druhou část.      Všechny tyhle kapitoly, povídky které tady níže najdete jsou taková má kostra. Povídkovou kostru tak dále potahuju masem, kůží a pak dalšími serepetičkami, tak ať dávaj chronologicky smysl, voní po životě, po ženách i po těch šílených a svatých láskách. Zajímá vás jak to dopadlo s Alanem dále? A se Sofi? Natkou? Nebo nějakou další láskou? Pokračování najdete v chystané knize. Jestli si chcete pohlídat vydání, napište mi na nespoutanybasnik@gmail.com a já vám dám včas vědět. Nebude to ale hned, cesta je to ještě dlouhá. A nebo mi napište váš jakýkoliv postřeh. Užívejte a žijte, jak se vám zlíbí. Nespoutaný
Číst celý text

24. kapitola - Doma u Sofi

Pár schodů, doleva, doprava, a přitom furt nahoru skoro až do nebes a jsme u ní doma. Je to typický byteček mojí generace. V každém rohu rozpoznávám kousky Ikey, které jsou tady citlivě namíchány se staršími kusy z vetešnictví, blešáku, bazaru či něčím takovým. Obývák je spojený s kuchyní. Je tady velká sedačka, která nejspíše není z Ikey, velké kytky možná z Ikey a velká knihovna s knihami a gramofonovými deskami, která je určitě z Ikey. Není to nic jiného než starý dobrý Kallax. Kuchyň je šmrncovní s barem a dřevěnými barovými židličkami. Míří si to opravdu ke kávovaru, a ještě, než se stihnu přesunout k deskám, abych je prozkoumal a zjistil, co že to vlastně všechno poslouchá, tak na mě vybalí: „Lungo nebo Americano? Co si dáš?“ Chvíli přemýšlím, jestli to fakt říct, ale když mi tak hezky přihrála, nakonec teda jo. „Tebe.“ Kouká na mě, chvíli zaraženě, chvíli zamyšleně, jako by přemýšlela, jestli fakt slyšela dobře, odchází od kávovaru a jde ke mně. Nadzvedává si šaty a obkročmo si...
Číst celý text

Satelitní krása III.

Včera se mi o tobě zdálo. To je to první, co mi po ránu přijde na mysl. Hráli jsme si na mámu a tátu. Měli jsme obří bejvák, roztomilý děcko, spousty zaprášených dekorací a tolik zbytečných knih. Udělali jsme si dobrou večeři. Prcali jsme v kuchyni a pak na zemi před televizí.  řekla si mi zneucti mě ale já tě políbil na stehno odhrnul kalhotky a začal tě uctívat Popíjeli jsme víno a čuměli do půlnoci na film. Teda aspoň já. Nevím kolik si toho viděla, ale ty si u něj vytuhla. Jemně jsem tě vzbudil a přenesl do postele. Teď je ráno a nechci otevřít oči. Chci si ještě na chvíli vychutnat ten pocit. Matrace mi ale pomalu prozrazuje, že jsem v cizí posteli. Cizí a přeci se mi v ní tak dobře spalo, to se mi nestává často.  Otevírám oči a šmátrám v mysli, abych si vybavil, kde jsem a pak ji vidím. Oddechuje vedle mě, ještě spí. Nějak si nevybavuji, kde se vzala, ale na nočním stolku mám zbytek klobásy a skleničku vína. Talíř a sklenice je na dětské knížce, a tak se zastydím dv...
Číst celý text